• 26 ÚNO 12

    Odčervení

    Stejně jako očkování je i odčervení nedílnou součástí péče o naše zvířecí miláčky. Kdy vlastně s odčervením začít? S odčervením začíná chovatel již od věku kolem 14 dnů. Je to dáno tím, že štěňata se mohou nakazit některým z parazitů již jako zárodky v děloze nebo při sání mateřským mlékem. Koťata se většinou nakazí až při sání mateřského mléka. K tomuto přenosu parazita z matky na mláďata dochází i v případech, kdy je fena nebo kočka řádně odčervena, parazité totiž mají schopnost přežívat v organismu v tzv. hypobiotickém stavu a jejich vývoj je poté aktivován při již zmíněné březosti nebo v době kojení vlivem hormonů.

    S prvním odčervením štěňat či koťat tedy začíná chovatel od věku dvou týdnů. Na tomto místě je nutné zmínit, jak a čím je vlastně možné odčervit. Existuje několik forem odčervovacích přípravků, jsou to pasty, tabletky, přípravky pro nakapání na kůži (tzv. spot on). V nejranějším věku volíme formu pasty. Na trhu je celá řada přípravků od různých výrobců a různého složení. Pasta je většinou vybavena aplikátorem pro snadné zavedení do ústní dutiny a pohodlné použití. Dávkování pasty určí veterinární lékař podle hmotnosti štěněte nebo kotěte. Pro první odčervení většinou volíme pasty jednosložkové, které působí proti parazitům, kterými by mohlo být mládě v tomto období napadeno. Stejně tak, pokud předpokládáme, že zvíře bude hodně „začervené“(zanedbané, ze špatných zoohygienických podmínek …), volíme nejdříve přípravek jednosložkový, tj. obsahující látku, která parazita pouze paralyzuje a ten odchází z organismu živý. V opačném případě může dojít k intoxikaci mláděte v důsledku uvolnění toxinu z velkého množství usmrcených parazitů (například škrkavky osahují toxin askaridin) nebo k „ucpání‘ střeva těmito usmrcenými parazity. Chovatel by měl odčervovat štěňata či koťata v intervalu 10-14 dnů, až do té doby, kdy mládě odchází k novému majiteli. Chovatel by měl i nového majitele informovat o provedených odčerveních či očkování.

    Nový majitel by měl v započatém odčervení pokračovat v daném intervalu 10-14 dnů, do věku 3 měsíců. Od 3. do 6. měsíce věku by se mělo odčervovat každý měsíc. U dospělých zvířat doporučujeme odčervit minimálně každých půl roku, pokud jsou zvířata ve styku s malými dětmi nebo s těhotnými ženami, tak dokonce každé 2 -3 měsíce. Lze použít různé formy odčervení, záleží na dohodě majitele s veterinárním lékařem, co bude nejlépe v dané situaci vyhovovat. Možné je použít již zmíněné pasty, odčervení ve formě tablet nebo tzv. spot-on preparáty. Dávkování je závislé na hmotnosti zvířete, z toho důvodu psa nebo kočku při každé návštěvě zvážíme. Aby odčervení bylo účinné, tak by zvíře nemělo nikdy dostat menší dávku přípravku, než se na jeho váhu doporučuje. Je vhodné použité přípravky střídat, aby se nevyvinuli rezistentní parazité (odolné formy). Proto se snažíme při každé návštěvě nabídnout jiný přípravek. Pasty a tablety se aplikují do ústní dutiny buď přímo, nebo do vhodného pamlsku, aby bylo zaručeno, že pes nebo kočka pozřeli dostatečnou dávku přípravku. V poslední době využíváme zejména u koček odčervení ve formě spot-on. Je to způsob, kdy se přípravek aplikuje přímo na kůži a ten se postupně vstřebá do organismu. Samozřejmostí je přípravky a termíny odčervení řádně zapisovat do očkovacího průkazu. Při každé návštěvě je majitel tázán, zda se odčervení zdařilo, zda byl v trusu nějaký parazit a zda odčervení bylo zvířetem dobře snášeno. Výjimečně se může stát, že některý náš pacient daný přípravek, resp. účinnou látku, nesnáší a po odčervení se pozvrací nebo má průjem. Pokud se tak stane, je toto zapsáno do očkovacího průkazu i do naší evidence a při dalším odčervení pak volíme přípravek jiný.

    Mezi nejčastější parazity, se kterými se chovatel může u svého zvířete setkat, patří:

    Škrkavka (Toxokara) – vyskytuje se u psa i u kočky. Pes se může tímto parazitem nakazit již jako zárodek v děloze a následně mlékem při kojení, kotě se nakazí většinou až mlékem. Dospělý pes se nakazí nejčastěji z prostředí, zejména kontaktem s infekčním trusem, což ve velkých městech s velkou koncentrací psů není žádný problém, nebo pozřením jiného hostitele, nejčastěji drobného hlodavce. Jedná se o oblé nažloutlé parazity se špičatými konci, velikosti od 6-18 cm. Dospělci se nacházejí v tenkém střevě, kde přijímají živiny ze střeva, následně produkují vajíčka, která se dostávají do vnějšího prostředí a zde se stávají po určité době infekční. Pokud zvíře pozře zralé vajíčko z prostředí, dochází v organismu k migraci přes střevo do jater, srdce, plic a vykašláním se vývojová stádia dostávají do střeva, kde dozrávají v dospělce. Některé larvy mají schopnost přežívat v různých orgánech opouzdřené (často i několik let), aktivují se např. během již zmíněné březosti či kojení vlivem hormonů a tím dochází k přenosu na mláďata. U mláďat někdy můžeme pozorovat tzv. škrkavkové břicho (zvětšená břišní dutina vlivem přítomnosti škrkavek ve střevě), někdy může dojít k ucpání střeva parazity, rozvoji pneumonie nebo až k intoxikaci organismu. Důležité je na tomto místě zmínit, že toto onemocnění je přenosné na člověka, kdy larvy škrkavek mohou migrovat do vnitřních orgánů, někdy i do oka. Nebezpečné je onemocnění zejména pro malé děti, které se nakazí nejčastěji z prostředí nedodržováním hygienických návyků.

    Tasemnice (Dipylidium) – časté onemocnění v chovech, kde se současně vyskytují blechy nebo všenky, které plní funkci mezihostitele. Jedná se o ploché článkované parazity velikosti od 15 do 50 cm, které se nacházejí ve střevě. Pes nebo kočka se nakazí nejčastěji z prostředí, zejména kontaktem s infekčním trusem nebo pozřením infikované blechy či všenky. K tomu může dojít již několik dnů po narození při sání mateřského mléka. V tenkém střevě se vývojové stádium mění v dospělou tasemnici. Tasemnice uvolňuje články obsahující vajíčka, které odcházejí trusem do prostředí nebo někdy samovolně vycestují. Články tasemnic mají vzhled okurkových semen, někdy je majitel může najít u konečníku zvířete a mohou se pohybovat. Přítomnost parazita se projevuje hubnutím i při zachované chuti k jídlu, špatnou kvalitou srsti, zvrácenými chutěmi a podobně. Člověk se může nakazit zřídka a to pozřením infikované blechy nebo všenky.

    Měchovec (Ankylostoma) – častější výskyt je v chovech, kde je větší koncentrace zvířat a horší zoohygienické podmínky. Jedná se o oblé parazity velikosti kolem 1-2 cm. Dospělí parazité osídlují tenké střevo a živí se jeho výstelkou. Zvíře se nakazí z prostředí buď pozřením infekční larvy, nebo tím, že parazit proniká aktivně přes kůži. Další možnost nakažení je přes jiného hostitele, kterým jsou nejčastěji drobní hlodavci. Infekční larvy se po proniknutí do organismu dostávají krevním oběhem do různých orgánů a přes plíce polknutím do střeva. Stejně jako u škrkavek mají schopnost přežívat v různých orgánech po dlouhou dobu neaktivní, vlivem hormonů během březosti se aktivují a tím může dojít k přenosu na mláďata. Napadení tímto parazitem se projevuje nejvíce u štěňat a to hubnutím, průjmy s krví a dehydratací. U dospělců může být průběh bez příznaků. Při průniku parazita přes kůži dochází k zánětlivým změnám zejména na končetinách a spodině těla. Tímto parazitem se může nakazit i člověk a to v případech, kdy se pohybuje v zamořeném prostředí bos. Larvy pronikají kůží, ale nemigrují do ostatních orgánů. Projevuje se zarudnutím a tvorbou svědivých puchýřků.

    MVDr. Radka Žáčková
    Veterinární klinika Delta MVDr. Michael Růžička, s.r.o.